- informace -

Mezi rokem 1948 a rokem 1976 vyráběla společnost Porsche výlučně cestovní vozy se vzduchem chlazenými motory umístěnými vzadu. Nejlepším příkladem tohoto konstrukčního řešení byl zdánlivě nezdolný typ 911. Ale na začátku sedmdesátých let se firma rozhodla opustit toto zaměření, které již považovala za zastaralé, a soustředila se na novou generaci automobilů s kapalinou chlazeným motorem vpředu. V roce 1976 se představilo jako první kupé 924, které si hned získalo značnou oblibu. V roce 1977 je pak následoval prestižní typ 928. Ten byl již poháněn vlastním motorem firmy, jejím prvním vidlicovým osmiválcem.

Jelikož se z předchozích typů nemělo nic přenášet na nový vůz, vývoj typu 928 se protáhl na více jak šest let. Práce na něm začaly už v roce 1971, tedy ještě dříve, než začala práce na typu 924, což nebyl obvyklý postup. Vzhledem k neustále zpřísňovaným předpisům o znečiš?ovaní ovzduší na americkém trhu, který byl pro firmu Porsche vůbec nejdůležitější, rozhodla se společnost pro vidlicový osmiválec, který se rovněž mohl, na rozdíl od typu 911, přizpůsobit pro použití samočinné převodovky, což byl další požadavek trhu za Atlantikem. Dalším bodem, na který bylo nutno se zaměřit, byla potřeba neustále zvyšovat jízdní pohodlí a úroveň propracovanosti. Výsledkem toho bylo uspořádání s motorem vpředu a kvůli vyvážení umístění rozvodovky v bloku s převodovkou vzadu.

Vidlicový osmiválec o objemu 4,5 litru s rozvodem OHC dával výkon 179 kW a byl oddělen od pětistupňové převodovky páteřovou troubou, uvnitř níž byl neobvykle v pěti ložiskách uložen spojovací hnací hřídel. Všechna kola byla nezávisle zavěšena vpředu na lichoběžníkové nápravě s vinutými pružinami, zatímco vzadu se využívalo konstrukce označované Porschem jako náprava Weissach, podle firemního výzkumného a vývojového střediska. Toto uspořádání bylo použito proto, aby se zamezilo ztrátě stability automobilu v případě, že by řidič vozu 928 při jízdě v zatáčce nepředvídavě ubral plyn.

Poháněcí soustavu a podvozkové skupiny skrývala karoserie kupé 2+2 s velkými dveřmi v zádi. Podstatná část skeletu karoserie (jmenovitě přední blatníky, dveře a kapota) byla vyrobena z hliníku, zbylé části byly z ocelového plechu. Další novinka se týkala nárazníků, které vůz zdánlivě neměl. Ve skutečnosti však byly zabudované pod předním a zadními vsazenými panely vyrobenými ze snadno deformovatelného plastu stejné barvy jako karosérie. V případě nehody se po nárazu vrátily do původní polohy.

Tento technicky promyšlený celek byl veřejnosti představen na Ženevském autosalonu v roce 1977. Byl přivítán mnoha projevy ocenění, z nichž největší váhu mělo udělení ceny ,,Automobil roku 1978”.

Vůz Porsche 928 dosahoval rychlosti 230 km/h. Zato však čas 8 sekund, který potřeboval pro zrychlení z 0 na 96 km/h pomocí automatické 3-stupňové převodovky, nedosahoval úrovně dobře zavedeného typu 911, což jen potvrzovalo názor, že nový automobil nedosahuje vynikající úrovně svého proslulého současníka s motorem vzadu. Tyto nedostatky byly do určité míry odstraněny u typu 928 S, který se objevil v polovině roku 1979, jehož motor s objemem 4,7 litru měl větší vrtání. Tento vůz byl schopen jet rychlostí až 250 km/h. V roce 1985 byly automobily typu 928 určené pro americký trh dodávány se zvětšeným 5-ti litrovým vidlicovým osmiválcem se čtyřventilovým rozvodem 2xOHC, který dával výkon 215 kW. Pro rok 1987 byla tato poháněcí soustava, u níž byl výkon dále zvýšen na 235 kW, používána u typu 928 S-4. Ten měl aerodynamicky zlepšený tvar přídě.

V roce 1989 následovala verze GT s motorem o výkonu 246 kW, která měla tužší odpružení a širší pneumatiky. Uváděná největší rychlost byla 274 km/h, což z tohoto vozu činilo nejrychlejší sériově vyráběný automobil Porsche. K dostání byl pouze s převodovkou s přímým řazením. Je paradoxem, že se změnou způsobu uvažování u firmy se stalo, že tento automobil nebyl veřejností pokládán za typ 928, ale za jakousi verzi modelu 911, s nímž Porsche v tehdejší i dnešní době spojuje svou budoucnost.

V roce 1992 následovala špičková verze 928 GTS s motorem o výkonu 345 koní, která měla tužší odpružení a širší pneumatiky. Nicméně tento velmi dobře konstruovaný vůz byl na výrobním programu do roku 1995 jako jeden z nejpropracovanějších evropských automobilů kategorie GT.

Rodokmen