Ferdinand Porsche: Život a kariéra u Austro-Daimler
Elektromobily Lohner-Porsche byly v roce 1900 technickým zázrakem, futuristické vozy poháněné elektromotory umístěnými v nábojích kol přitahovaly pozornost celého automobilového světa. Ale realita byla tvrdá - vysoká hmotnost a s tím spojená horší ovladatelnost brzdily jejich úspěch a zákazníci záhy přešli k vozům se spalovacími motory. Budoucnost patřila benzínu. Ferdinand Porsche mezitím vstoupil do nové životní kapitoly a v roce 1904 se stal poprvé otcem, narodila se mu dcera Louisa.
V září 1906 přijal nabídku Austro-Daimleru ve Vídni na pozici nového vedoucího vývoje a technického ředitele. Šéf firmy, Emil Jellinek, hledal mladého génia, který by přeměnil "zastaralou" automobilku na moderní firmu. Po pouhých šesti měsících, 28. února 1907, Porsche představil svůj první automobil se spalovacím motorem. Byl to první krok, který nasměroval jeho automobilovou kariéru na vrchol.
O pár měsíců později, 19. července 1906, se Porsche stal oficiálně technickým ředitelem, a vedení sdílel s Eduardem Fischerem a Wilhelmem Straussem. Na autosalonu ve Vídni představil svůj první větší model, Maja 24/28 HP, s mohutným čtyřválcem o objemu 5,7 litru a diamantovou převodovkou. Vůz vzbudil okamžitý zájem, mimo jiné u arcivévody Leopolda Salvatora, který si později pořídit model Maja 28/32 s luxusní karoserií od firmy Cerny. Jméno Maja dostal podle druhé dcery Emila Jellinka (podle první dcery byly pojmenovány vozy Mercedes). Po prvotních technických problémech s převodovkou přišel Porsche s vylepšenou verzí vozu – 28/30 HP a 28/32 HP z roku 1912 – s konvenčním kardanovým nebo řetězovým pohonem. Tyto vozy se rychle staly hlavními pilíři Austro-Daimleru.
Významnou roli ve společnosti sehrál kromě automobilů také vývoj v oblasti leteckých motorů. V roce 1908 převzal Porsche projekt vzducholodě konstruktéra Augusta von Parsevala. Porsche dodal čtyřválcový motor o výkonu 70 koní, třílistou vrtuli a navrhl trubkový rám gondoly. Vzducholoď Parseval poprvé vzlétla 26. listopadu 1909 a Ferdinand Porsche byl osobně přítomen na palubě, aby mohl na vlastní kůži otestovat výsledky své práce.
Rok 1910 byl pro Porscheho průlomový. V legendárním závodě Prinz Heinrich Fahrt na trati dlouhé 1 840 km obsadil sám Ferdinand Porsche první místo. Jeho kolegové Fischer a Schönfeld skončili na dalších dvou příčkách – trojice, kterou tisk nazval „Železné trio“, ukázala světu, že Austro-Daimler dokáže dominovat i v extrémních závodech. Vítězný vůz Prinz Heinrich 22/86 HP byl vybaven aerodynamickou karoserií, čtyřválcem 5,7 l, rozvodem OHC a dvojitým zapalováním.
Motor použitý v tomto automobilu však měl mnohem větší potenciál. Porsche pokračoval v jeho vývoji a vytvořil leteckou verzi určenou pro jednoplošník Taube rakouského leteckého průkopníka Igo Etricha, rodáka z Horního Starého Města u Trutnova. V následujících letech Porsche navrhl řadu dalších leteckých motorů se čtyřmi, šesti i dvanácti válci a výkonem až 400 koní. Tyto motory se uplatnily například v závodních letadlech Etrich Renntaube nebo v hydroplánech Lohner Pfeilflieger.
Závodní úspěchy pak pokračovaly i v roce 1911 na náročné Rakouské alpské rallye, kde Porsche, Fischer a Schönfeld ovládli závod s vozem Alpenwagen 9/27 HP. Vůz byl navržen tak, aby zvládl prudké horské serpentiny a strmé stoupání – přesně ty technické detaily, které později charakterizovaly všechny Porsche sportovní vozy. Mezitím Porsche pokračoval ve vývoji civilních i luxusních vozů. Model 18/24 Kaiserwagen z roku 1911 byl darován císaři Františku Josefovi, zatímco luxusní AD 617 Jagdwagen z roku 1920 si oblíbila švédská královská rodina pro lovecké výpravy.
Společnost se kromě automobilů nebo leteckých motorů ve velké míře podílela také na zakázkách pro rakousko-uherskou armádu, která hledala transportní prostředky pro přepravu těžkých děl a munice. První velká zakázka přišla v roce 1908, kdy Porsche zkonstruoval svůj první čistě vojenský stroj, tahač těžkých děl M08 s dřevěnou nosnou korbou a pohonem všech kol. Motor s bočním rozvodem měl objem 13854 cm3 a výkon 80 koní. O rok později pak zkonstruoval vylepšený model M09, kterému se přezdívalo „Titán“.
Nejznámějším armádním projektem byl motorový silniční a kolejový vlak Landwehr obsahující generátorový vůz a deset jednonápravových přívěsů. K pohonu použil osvědčený hybridní systém Mixte, se kterým se dříve proslavil u automobilů Lohner-Porsche. Šestiválcový benzínový motor o výkonu 100 koní byl spojen s generátorem, který vyráběl elektřinu pro elektromotory umístěné v nábojích kol přívěsů. Vylepšené typy pak nesly označení B-Zug a C-Zug. Ferdinand Porsche byl průkopníkem motorizace armády a jako uznání dostal v roce 1912 Rytířský řád a v roce 1916 válečný kříž Františka Josefa.
Porsche nezapomněl ani na čistě závodní stroje. V roce 1922 představil legendární Sascha ADS-R, lehký závodní vůz s 1,1litrovým čtyřválcem a výkonem 50 koní, vážící pouhých 600 kg. Vozidlo dominovalo závodům po celé Evropě – Targa Florio, Barcelona, Brooklands – a stalo se symbolem Porscheho mistrovství v motorsportu.
Sascha kombinovala nízkou hmotnost, výkonný motor a dokonalou aerodynamiku, což umožňovalo vítězství na tratích všech typů, od horských silnic po klopené okruhy. Přesto se nikdy nedostala do sériové výroby, což paradoxně zvýšilo její legendární status.
V roce 1917 se stal generálním ředitelem Austro-Daimleru a získal čestný doktorát na Technické universitě ve Vídni, kam před 20-ti lety tajně docházel na večerní přednášky. Po válce pokračoval ve vývoji inovativních vozů, které kombinovaly sportovní vlastnosti s technickou dokonalostí, a položil základy své pozdější legendární kariéry v automobilovém světě.
Nakonec, v roce 1923, po neshodách s dozorčí radou, Porsche opouští Austro-Daimler a následně přijímá vedoucí post ve Stuttgartském Daimler-Motoren-Gesellschaft, kde mu jeho talent otevřel cestu k legendárnímu Volkswagenu Beetle a později ke značce Porsche, která se svojí bohatou historií píše svůj příběh dodnes.