Historie leteckých motorů Porsche
Ferdinand Porsche, rodák z Vratislavic nad Nisou, byl právem považován za jednoho z nejvšestrannějších konstruktérů své doby. Vedle silničních a závodních automobilů, vojenských tahačů či zemědělských traktorů se významně zapsal také do historie letectví. Jeho práce na leteckých motorech sahá od raných experimentů s vzducholoděmi přes výkonné pohonné jednotky pro letadla až po moderní letecké motory v druhé polovině 20. století.
Historie leteckých motorů Porsche začíná v roce 1908, kdy mladý Ferdinand Porsche působil jako technický ředitel společnosti Austro-Daimler ve Vídeňském Novém Městě. Právě v této době převzal projekt vzducholodě konstruktéra Augusta von Parsevala. Porsche dodal čtyřválcový motor o výkonu 70 koní, třílistou vrtuli a navrhl trubkový rám gondoly.
Vzducholoď Parseval poprvé vzlétla 26. listopadu 1909 a Ferdinand Porsche byl osobně přítomen na palubě, aby mohl na vlastní kůži otestovat výsledky své práce. Do prosince téhož roku absolvovala vzducholoď celkem 16 letů a urazila více než 800 kilometrů. V následujících letech byla několikrát rozebrána a znovu nasazena při cvičných letech nad městy střední Evropy, včetně Grazu, Bratislavy, Brna či Budapešti.
Jedním z nejúspěšnějších projektů Ferdinanda Porscheho byl závodní vůz pojmenovaný po princi Albertu Wilhelmu Heinrichovi z Pruska, bratrovi císaře Viléma II. Tento vůz dosáhl v roce 1910 trojnásobného vítězství v prestižním závodě Prinz Heinrich Fahrt a za jeho volantem seděl sám Ferdinand Porsche.
Čtyřválcový motor použitý v tomto automobilu však měl větší potenciál než jen pro silniční použití. Porsche pokračoval v jeho vývoji a vytvořil leteckou verzi určenou pro jednoplošník Taube rakouského leteckého průkopníka Igo Etricha. Zajímavostí je, že podobně jako Porsche byl i Etrich českým rodákem – pocházel z Horního Starého Města u Trutnova. V následujících letech Porsche navrhl řadu dalších leteckých motorů se čtyřmi, šesti i dvanácti válci a výkonem až 400 koní. Tyto motory se uplatnily například v závodních letadlech Etrich Renntaube nebo v hydroplánech Lohner Pfeilflieger.
Po odchodu ze společnosti Austro-Daimler v roce 1923 nastoupil Ferdinand Porsche jako technický ředitel do ústředí Daimler-Motoren-Gesellschaft ve Stuttgartu. V dubnu 1931 si pak založil vlastní konstrukční kancelář, kde pracoval s týmem špičkových odborníků a kde získával cenné zkušenosti i jeho syn Ferry. V roce 1935 se Porsche ke konstrukci leteckých motorů vrátil ve velkém stylu. Vznikl Typ 55 s impozantním výkonem 1000 koní, následovaný vodou chlazeným 32-válcem Typ 70 o objemu 17,7 litru a šestnáctiválcem Typ 72 s objemem 19,7 litru. Tyto projekty patřily k nejambicióznějším leteckým motorům své doby.
Jedním z posledních předválečných projektů Porscheho konstrukční kanceláře byl závodní vůz Mercedes-Benz T80. Vznikl na podnět závodního jezdce Hanse Joachima Stucka, který s tímto vozem chtěl pokořit světový rychlostní rekord na zemi. Tento projekt zároveň demonstruje úzké propojení automobilového a leteckého pohonu. Pro Porscheho byl pozemní rychlostní rekord samozřejmě velkou výzvou a oficiálně byl projekt schválen také kancléřem Adolfem Hitlerem, který v něm viděl velkou propagandu technologické vyspělosti Německa.
Téměř 8,5 metru dlouhý vůz měl tři nápravy, z nichž dvě byly hnací, a poháněl jej letecký motor Daimler-Benz DB 603 o objemu 44,5 litru a výkonu přes 3000 koní. Díky mimořádně aerodynamické karoserii dosahoval součinitel odporu vzduchu hodnoty pouhých Cx = 0,18. Vůz měl překonat rychlost 600 km/h, avšak vypuknutí druhé světové války projekt definitivně ukončilo. Dnes je prototyp T80 vystaven v muzeu Mercedes-Benz ve Stuttgartu.
Ke konci války byla konstrukční kancelář přesunuta do rakouského Gmündu a po jejím skončení převzali vedení rodinného podniku Porscheho děti Ferry a Louisa. Firma se zpočátku zaměřila na výrobu navijáků, turbín a opravy vojenské techniky. V roce 1948 Ferry Porsche splnil sen o vlastním sportovním voze a vznikl legendární Porsche 356.
Po smrti Ferdinanda Porscheho 30. ledna 1951 se Ferry stal hlavou společnosti a kromě sportovních automobilů viděl budoucnost i v letectví. Jako základ posloužil čtyřválcový boxer z modelu 356, z něhož vznikl první poválečný letecký motor Porsche Typ 678 s výkonem 65 až 75 koní. Tento motor našel uplatnění například v letounu Rheinflug RW-3 nebo v Elsteru konstruktéra Alfonsa Pützera.
Významnou kapitolou se stal šestiválcový motor Typ 930 z modelu 911 Turbo. V 70. letech jej britská společnost Airship Developments použila ve vzducholodi SkyShip 500, která poprvé vzlétla v roce 1981. Každý z motorů dosahoval výkonu 204 koní a vzducholoď se dokonce objevila ve filmu o Jamesi Bondovi Vyhlídka na vraždu.
Na začátku 80. let pracovalo vývojové centrum Porsche ve Weissachu na skutečném leteckém motoru odvozeném z modelu 911. Vzduchem chlazený šestiválec byl upraven pro letecký provoz a dostal označení PFM 3200. První let s tímto motorem absolvovala 8. srpna 1982 Cessna 182 Skylane. Po certifikaci se motor od roku 1987 dostal do sériové výroby a byl používán mimo jiné v letadlech Mooney M20L, Robin DR400 nebo MBB 223 Flamingo.
Spolehlivost motoru PFM 3200 potvrdil mimořádný projekt z let 1985–1986, kdy Michael Schultz a Hans Kampik obletěli s letounem Mooney M20L svět. Během více než 600 letových hodin motor bez problémů zvládl extrémní klimatické podmínky a uletěl přibližně 100 000 kilometrů.
Navzdory technickým kvalitám se PFM 3200 vyráběl jen v malých sériích – celkem vzniklo přibližně 80 kusů. Mezi sportovními piloty je však dodnes považován za kultovní motor, ceněný pro spolehlivost, nízkou spotřebu, tichý chod a jednoduché ovládání.
Letecké motory Porsche tak tvoří pozoruhodnou, často opomíjenou kapitolu historie značky. Jsou důkazem toho, že technická genialita Ferdinanda Porsche sahala hodně vysoko nad silnice a závodní tratě.